Nechtějme znovu absolvovat temné stránky dějin

Zhlédl jsem dokumenty a pořady, které se týkají Holocaustu. Též jsem zhlédl filmy o poválečném uspořádání Německa. V učebnicích jsou většinou pouhá fakta, jenže svědectví lidí je postaveno na druhou kolej. Nacismus a fašismus tak patří k obrovskému zlu, které může lidskou lhostejností a nepozorností opět vzplanout.

Před válkou, za války a po válce se setkáváme s protižidovskými náladami, což je donebevolající. Přeživší Židé se po hrůzném konfliktu chtěli odstěhovat do zaslíbené země, ale i zde narazili na nepochopení a psychologický Holocaust. Bylo to prý z důvodu „nedostatečného a neaktivního“ odboje proti nacistickému zlu. I v zemi úrodné se šířily předsudky na adresu obětí pracovních a vyhlazovacích koncentračních táborů. Neuměly se tvrdě bránit, šly na smrt jako ovce na porážku – to vše panovalo v lidských představách. Kdo si neprožil zlé – nevěřil. Sytí nevěřili hladovým, bohatí nevěřili chudým, zajištění nevěřili nezajištěným.

Přesto začátky Izraelského státu byly krušné, neboť je tohle území obklopeno arabskými sousedy. Dodnes přežívá zhoubná myšlenka o vyhlazení židovského obyvatelstva a jeho vytlačení do moře. Antisemitismus je zjevný i po druhé světové válce. Poražené státy nenáviděly Židy ještě více. Zároveň se nenávidí Židé ve vlastních řadách. Pracující Židé brojí proti ortodoxním – viz místní sociální politika. Ortodoxní zas morálně napadají izraelské pracující.

Právě tehdy, když jsem zhlédl tyhle pořady, zjišťuji, že jsou dějiny mnohem složitější, pokud vezmeme v úvahu lidská svědectví, lidské charaktery a činy. Historie často zaujímá i zápasy ve vlastních řadách. Jsem toho názoru, že se musíme poučit, abychom znovu neabsolvovali temné stránky dějin.

 
Václav Kovalčík

Druhá světová válka neskončila

Začíná to nenávistnou propagandou, bestiálními vědeckými pokusy, hromadným vražděním a touhou podmanit si celý svět. Dalo by se podle učebnic dějepisu říci, že nacisté prohráli druhou světovou válku, ale to v dnešním post-moderním pohledu není vůbec pravdou, neboť jsou „rozlezlí“ např. v jižní Americe, prostě ve státech, které jim poskytly azyl po prohraném světovém konfliktu.

V předepsaném reálnu dopadla druhá světová válka těsným výsledkem ve prospěch spojenců, jenže stačilo málo, aby nacistické Německo, které mělo ekonomické a hospodářské zázemí, zvítězilo, protože spolupracovalo s mimozemskými návštěvníky (viz bádání kolem létajících talířů).

Právě ti nacistické říši nadiktovali veškeré rady a zkušenosti. Navíc nacisté bádali v jakémsi okultismu a spiritismu. Zajímala je věda i filozofie, jež často operovala kolem života i smrti. Druhá světová válka tak znamenala závodění na všech frontách, co se týče technologií. Závodilo se, kdo vymyslí a poprvé použije atomovou bombu!

Stačilo málo a byli bychom otroci nacistické říše. Dodnes bychom hajlovali a vzdávali poctu Hitlerovi. Podle dějepisu jsme nacisty porazili, ale neuvědomujeme si, že jejich vliv sílí, když je např. Spojené státy americké beztrestně přijímali do svých řad. 

Věda se dále vyvíjí, dokonce hrozí její zneužití. Pořád je v nacistických řadách „nesmrtelný“ Hitlerův odkaz a návod na řešení národnostních otázek. Pořád řada Němců pohrdá Českou republikou. Jako Češi jsme pro ně méněcenní, jsme dokonce vnímání jako levná pracovní síla!

Druhá světová válka vlastně pokračuje, i když na papíře skončila. Příznivci nacismu tak v „mírovém“ období organizují milice nejen v odborných řadách, ale i bojových. Každopádně chtějí změnit dějiny ve prospěch Hitlerových odkazů.  Něco se podle nacistů nepodařilo, přesto existuje mnoho pokusů, jak získat moc v oslabeném světě. A proto nechtějme znovu prožít tragické a smutné dějiny nejen v našem národě, ale i v okolních státech.

 
Václav Kovalčík

Novodobé stěhování národů

Vážení čtenáři, nejsem vůbec spokojen se současnou migrační politikou, kterou uplatňuje Evropská unie. Zároveň si podkopává své náboženské, kulturní a společenské pilíře, což není dobrou taktikou. Navíc mě zaráží mnoho přistěhovalců – právě ti míří za vysněnou svobodou, jež na naše poměry není vysněná. Proč plují např. z Afriky až k nám ilegálním způsobem? Zřejmě není něco v pořádku, přitom Afrika by mohla být úrodným kontinentem, pokud by nebylo plundrováno její přírodní bohatství. Každopádně bych uvítal zúrodnění tamějších nehostinných oblastí než tuhle zoufalou migrační politiku. Uvítal bych zde rozšiřování tropických deštných pralesů, známých i neznámých zemědělských plodin, dále pak pěstování obrovského sortimentu palem, kaktusů, sukulentů aj. zajímavých rostlin. Též by se mohlo zmodernizovat chovatelství užitečných zvířat, aby zdejší obyvatelé neumírali hlady.

To, co jsem napsal výše, by mělo platit pro všechny země, jež jsou považovány za problémové, a to v různých oblastech světa, jenže místní chudoba a bída je způsobena nadnárodními prospěcháři a špatnými politiky. V zaostalých státech se toleruje otrocká práce nezletilých dětí. Rozvojové země jsou na huntě – ocitají se tak v nezáviděníhodné dluhové spirále, z níž nelze uniknout.

Chtěl bych uvést druhou stranu mince, která se týká Čechů ve světě. Myslím si, že jsme mírumilovný národ. Někde se daří šířit dobrou pověst naší republiky, jinde si krajané přejí návrat do rodné „okleštěné“ republiky, aby mohli zde dožít. Nelíbí se mi rezignace a osobnostní ustupování. I krajané mohou žít, šířit své dovednosti i rodnou řeč do celého světa. 

Také jsem pro obnovení Československa – symbolu vyspělosti a pokroku. Všechno dobré se dá obnovit, jen je k tomu potřebná lidská iniciativa, nikoliv apatie a lhostejnost. Rezignace není vůbec na místě, a proto obnovme období národního respektu a úcty.

Ještě se vrátím k situaci ve světě, jenž je zbytečně sužován válkou. Nechť se více peněz investuje do vesmírného průzkumu než do „uměle“ vyvolaných konfliktů. Tím bychom se posunuli mnohem dál ve vědě i hospodaření.

Úmyslem tohoto článku není xenofobie, jen rozumný a vyspělý přístup ohledně zachování pilířů národních evropských států, jejich územní a demografické celistvosti. Nechtějme expanzi radikálního islamismu v našich končinách. Uvědomme si svou suverenitu a nezávislost, dokud ještě existujeme.

 
Václav Kovalčík

Co přijde potom, se dneska neřeší!

Současný režim hází zakládajícím rodinám klacky pod nohy. Ani vysokoškoláci nemají růžovou budoucnost. Buď zůstanou ve své rodné zemi, anebo odejdou do zahraničí, aby zde zkusili štěstí. A proto zoufalá demografie jde ruku v ruce se zoufalým hospodařením a sociální oblastí. Bude se rodit míň a míň dětí, protože mít vlastní rodinu se bohužel trestá. Stejně tak v zaměstnání dochází k odmítání a hanobení lidství – konkrétně rodiny jako základu státu. Kapitalismus teprve pozná, že se blíží konečná, neboť mnoho biliónů státního majetku se rozkradlo, státní dluh stále roste výrazným tempem dokonce po sekundách. To máme perspektivu, když se nám západ směje – Slovan = v tomto případě otrok. Čím dál víc lidí řeší své finanční a existenční problémy sebevraždou! Něco není v tomhle státě v pořádku. 

Žije se způsobem „tady a teď,“ na budoucnost téhle republiky se z vysoka kašle ve vysokých politických kruzích. Pak se jednoho dne ocitneme v okupaci pod Islámským státem – nebude pomoci ani křesťanům, ani umírněným a zarytým ateistům! Platí tedy známý výrok o národě, který si prožije znovu své tragické a smutné dějiny.

A teď k nenáviděnému socialismu. Lidé často diskutují, že se stát v daném zřízení postaral o to, aby měl obyčejný člověk materiální a pracovní zázemí. Mohl tedy bezpečně založit rodinu. Mohl žít samostudiem, sportem, prostě zájmovými činnostmi. Bylo tak mnoho výhod, neboť se slušní lidé mohli sebe-realizovat. K nevýhodám patřily fronty na elektroniku, na tropické ovoce atd.

Zato kapitalismus po roce 1989 bere lidem i to poslední, co mají, co si našetřili. Kdo si nekoupil v privatizaci svůj byt, jde jednoduše pod most, pokud nemá své rodinné zázemí. Mnoho lidí tak končí v osamocení, jejich geny se nešíří dál. Náš národ stárne, je montovnou, z níž putuje několik set miliard Kč pravidelně do zahraničí. Pořád se hledí na celkovou produkci, ale přehlíží se pojem „vlastní“ produkce, jež patří k našemu češství.

Smutný osud kosí lidské charaktery. Nedovedeme se spojit proti zlu, které nás neustále okrádá. Žijeme svůj vlastní (anonymní) život. Nejspíš zůstaneme anonymními nadále – je to aktuálně pohodlnější, ale co přijde potom, se dneska neřeší!

 
Václav Kovalčík

Humanšenka

Ve velkém děti zneužívají

V krimu se vždy dobře mají

Ach ta svoboda – hle ďáblova stoka

nechutných orgií

Vládnou nám humanšenka

Opírají se o lidská práva

ale kde jsou práva obětí trestných činů?

Nikde k nalezení!

Jednou však lidé vezmou spravedlnost do rukou svých

Vyházejí všechny

kdož ubližují tomuto národu

Jednou se zvedne vlna revolty

proti bestiálním zločincům

kteří przní naše děti

Jednou ale kdy?!