Můj pomáhající sen

Je krásný letní čas, lidé po práci odpočívají na zahradách i v parcích. Pohybuji se kopcovitým terénem, kde je zajímavá a půvabná příroda. Ptactvo zpívá o sto šest, svými preludiemi se předhání, kdo je vlastně nejlepší. Blížím se však ke skálám, kde je hluboká roklina.

Náhle spatřím ženu s kočárkem, která chce vyhodit své dítě do propasti. Snažím se ji alespoň řečnicky uklidnit, ale bezúspěšně. Jakmile lezu na skálu, tak kočárek končí v hlubokém kráteru. Mladá matka zřejmě neunesla neblahou současnou situaci v naší zemi. Postupuji dolů, abych zachránil dítě a poskytl první pomoc. Zároveň volám policii, záchranku i hasiče.

Po půl hodině přijíždějí, jenže se přihodila zvláštní situace. Svržený kočárek se svým okolím je prázdný. Náhle zahlédnu matku, jež drží své dítě v náruči. Toť zázrak seslaný snad shůry! I když všem vyprávím, co jsem viděl, tak mi nikdo nevěří. Navíc budu muset zaplatit zbytečný výjezd policie, hasičů i záchranářů.

 
Václav Kovalčík

Můj tornádový sen

Blíží se veliká bouře na horách. Se svým bohatým kamarádem utíkám krajinou. Využíváme dokonce autobusovou dopravu, abychom se co nejrychleji dostali ze spárů rozsáhlého tornáda. Na konečné stanici jsme nuceni vystoupit. Stále nás pronásleduje smrtící bouře. Padají pingpongové kroupy, sníh s deštěm. Oblohou lítají blesky, k tomu hlasitý hrom žene se prostředím.

Nalézáme jednu prázdnou chatu. Nikomu zřejmě nepatří, a tak se do ní schováme před nepříznivým počasím. Mohutné tornádo se blíží k nám. Propadáme tak kruté beznaději. Co se stane s naším malým útočištěm, ví pouze právem rozzlobená příroda! Intenzivně prší uprostřed léta. Náhlý sníh pokrývá zdejší horskou zeleň. Tornádo zuří, cirkuluje, likviduje i naše stavení. Jsme mezi životem a tragickou smrtí. Umíráme ve spárech katastrofického scénáře.

 
Václav Kovalčík

Můj hledající sen

Prohlížím si své nové bydliště, docela se ztrácím skupině lidí, které bych se měl věnovat. Vstupuji vlastně do neprobádaných místností, abych poznal, jak na tom budeme dál. Místnosti jsou prázdné. Dřevěné trámy jsou v kompozici s kamennými stěnami. 

Mířím po schodech do horních pater budovy. Všude prastarý nábytek jako na zámku. Jdu ještě výš – ejhle, půda v hrozném stavu! Všechno pomalu stárne, dokonce je střecha na spadnutí. A tak na ní vylézám, abych unikl od trapných rautů, abych se vyhnul snobskému životu.

Na střeše je letní lehátko, a proto na něj uléhám. Chci si odpočinout, zároveň se dívat na celé velkoměsto, za nímž jsou v dáli vidět Beskydy. Ani si neuvědomuji, že mě rodina i hosté hledají. Nemohou mě najít, volají tak hasiče a policii.

Neznámá síla, jež se podobá létajícímu talíři, mě odnáší dolů. Je neviditelná, nevím, co tím chce dokázat. Všichni mě vidí v plaveckém oblečení. Rodina i hosté si oddechli. Slunce zapadá, ulice města nabírají oranžový kolorit. Blíží se krásná letní romantická noc.

 
Václav Kovalčík

Můj okupační sen

Ocitám se ve tmě v jednom rozbombardovaném křesťanském chrámu. Moje víra je na pozemském světě v hromadném ústupu. Křesťanství je v Evropě vytlačováno a vyhlazováno radikálními islamisty. V temnotě mě radikálové nutí přijmout muslimskou víru. Islámský stát je tak rozlezlý v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Česká republika vlastně neexistuje. Jsme provincií džihádistů. Zbytek křesťanů je hromadně zotročován a vyvražďován. Většina ateistů je nucena přijmout islám. Tahle situace sužuje křesťany nejen v Evropě! Zaprodané režimy pod rouškou demokracie zotročily náš civilizovaný svět. Zaprodané režimy v Evropě uvedly nás na scestí. Úroda dobra je zaplevelena zlem. Jsme hromadně likvidováni, dále platíme potupnou daň, aby mohli radikálové napěchovat svá břicha bez práce. Křesťanství bojuje o holé přežití, stejně tak věřící a následovníci Ježíše Krista, kteří nastavují svou druhou tvář!

 
Václav Kovalčík

Můj sen o dovolené

Nemůžeme se dostat z neznámého důvodu do přímořského letoviska v Chorvatsku. Jako účastníci problémového zájezdu musíme několikrát přestupovat a měnit spoje, které jsou pro nás naprosto nepohodlné. Od vlaků, autobusů až po pěší túru s těžkými zavazadly.

  

 V jednom chorvatském městečku se dívám do výlohy zdejšího knihkupectví, dokonce vstupuji dovnitř. Prohlížím si zejména jazykovou literaturu. Nejraději bych to koupil všechno, ale bohužel jsme chudí vlastníci řízků a masových konzerv. Nemůžeme si tak dovolit luxus na dovolených nejen v Chorvatsku. Jsme naprostí chudáci mezi světovými turisty!

 
Václav Kovalčík

Můj cyklistický sen

Jednoho dne jsem zavítal do půjčovny jízdních kol, abych si půjčil kolo. Okolí téhle půjčovny je lemováno lehkými i složitějšími cyklostezkami. A tak jedu do přírody podél řeky Ostravice, jenže přicházejí potíže neznámého původu. Něco mě násilím vleče do rozbořeného stavení, z něhož není úniku. Další neznámá síla mě z těchto sutin vysvobozuje. Přeje si, abych jel raději podél dolního toku řeky. Tuhle výzvu beru opravdu vážně. Cestou potkávám lidi, kteří mě zvou na svačiny, obědy a večeře. Přitom pobývají v domech obklopených divokou vegetací. Dokonce zavítám do křesťanského chrámu v jedné upravené jeskyni. Nechce se mi odejít od pohostinných přátel, kdo by asi chtěl...

 
Václav Kovalčík