I Novinkáři jsou lidé

Diskuse na Novinkách jsou odsuzovány zejména pravicovými weby a portály. Většina místních diskutérů tak spadá do levicového myšlení, na což nadávají příznivci pravicových politických stran, které přivedly tuhle republiku na hůl. Novinkové diskusní fórum je tvrdě kontrolováno administrátory a redaktory uvedeného portálu. Za oprávněné a pravdivé názory i zkušenosti jsou diskutující krutě trestáni smazáním příspěvku, poté zablokováním přístupu při dalších „nálezech.“

Pravicoví diskutéři shledávají Novinky.cz za kanálovou stoku „přežívajících“ komunistů, které je nutno vyhladit až do zárodku – takové jsou názory pravice, jež dennodenně shazuje levici. Dále se diskutuje o politice, ekonomice, v rubrice kriminálních činů padají soudy a planou emoce – opět bych napsal: na tu dobu, oprávněně, protože se po Sametu pokazilo a pohnojilo, co se dá.

Dění na Novinkách ovlivňují, jak administrátoři, redaktoři, tak i čtenáři a diskutující. Většina názorů popisuje tvrdou realitu v našem státě, většina názorů chce zlepšit podmínky v České republice pro obyčejné lidi. Tito lidé se vzájemně podporují, dávají si plus – třeba za sympatický, populární, anebo konstruktivní názor.

Chtěl bych říci, že jsou zde neprávem smazávány názory z dennodenního života, ať už v naší rodné zemi, anebo v zahraničí. Politika na všech frontách není čistá, vždyť ustupuje teroristům, kriminálníkům a dalším problémovým individuím. Levicoví diskutéři, jak je nálepkuje pravice, hovoří z vlastních zkušeností  - myslím, že pamětníci a paměti jsou třeba, aby se posoudilo, co bylo, je a bude dobré učinit pro blaho naší země i místních obyvatel.

I Novinkáři jsou lidé, neboť jsou upřímní, představují jakýsi kus historie, rádi se svěřují a vyprávějí. Sem tam se objeví „lstivý“ provokatér, jenž chce dráždit ostatní diskutéry. Takových provokatérů bychom si neměli všímat. Dle mého názoru je většina lidí zklamána post-sametovým vývojem, právě ten nesplnil očekávání občanů, proto se zbytečně pohybujeme v marasmu, apatii a nekulturnosti.

Jak z toho ven? Můžeme začít u sebe, v reálném i virtuálním prostředí. Názory a náměty všech občanů jsou důležité pro další vývoj a perspektivu naší země, též bychom měli nahlédnout do zkušeností každého z nás. Poučení a vzájemný respekt nebývají na škodu.

 
Václav Kovalčík

Můj genetický sen

Jsem součástí lázeňského výletu, který pořádá akademická půda Univerzity pro studenty, jejich rodiče a vyučující. Dostali jsme se až k moři u Náchoda, abychom si odpočinuli od dennodenních starostí a abychom si vychutnali pohodu přímořského letoviska LESOPARK. Vidíme skutečné moře i vyvěrající minerální prameny. Relaxujeme, vždyť máme k dispozici venkovní procedury, ale všechno najednou musí skončit. 

Nastává čas odjezdu do našich domovů, a tak nastupujeme do moderního autobusu. Cesta probíhá normálně, dokud se mi nechce na záchod. Autobus tedy zastavuje, abychom si udělali přestávku, jenže z neznámého důvodu míříme do zanedbaného a opuštěného kostela, kde se ještě uchovaly lavice i oltář.

Něco nás vyzývá otevřít oltářní skříň. Kolem mě se šíří skepse. Spolužáci mi radí neotevírat tuhle Pandořinu skříňku, ale já neposlechl, a to bylo dobře, neboť se na mě navalila spousta informací, co se týče minulé, přítomné i budoucí genetiky. Jeden šlechtic se tímhle zabýval – věděl toho až příliš. Musel být proto zapomenut. Rozhodl jsem se, že uvedené genetické podklady vezmu a zorganizuji vědeckou výstavu.

Spolužáci žasnou, jakou mám tedy odvahu. Zapomínám na svou fyzickou potřebu, mířím zpět do autobusu, i když mě svědomí posouvá do mého pokoje na koleji, který čeká na vyklízení, vždyť je už měsíc červen. 

Dělá se mi z toho zle – musím nějak odnést domů těžká skripta, obuv, oblečení a rychlovarnou konvici. Možná je ještě čas, a tak cesta skvěle ubíhá. Vlastně nevím, kam. Kladu si záludnou existenciální otázku: Kde je můj skutečný domov? Na Univerzitě, v Náchodě, v LESOPARKU, na úřadě, anebo někde v zapomnění?

 
Václav Kovalčík

Paradox fotografování

Život kolem nás můžeme zaznamenávat různými fotoaparáty, co se týče jejich stáří, kvality a možností. Často jsou „obyčejní“ fotografové až příliš kritizováni, že neumějí fotit, přesto můžeme vytvořit kompozice ostré i neostré, anebo různé kombinace.

Pokud cítíme, že se snímek nepovedl, můžeme jej radikálně smazat, anebo z něj vytvořit umělecké dílo v počítačových (grafických) programech. Výsledkem mohou být třeba „neobvyklé“ abstraktní kompozice, anebo cesta do zajímavých detailů např. u rostlin, živočichů, nerostů, hornin atd.

Je pravdou, že se u toho všeho musí přemýšlet, zvážit všechna pro i proti, pak obrázek publikovat třeba na internetu, anebo rovnou pořádat vernisáž, a to na základě našeho svědomí a vědomí.  I to je koneckonců řešení, jak prezentovat své dílo.

 Jsem přesvědčen, že každá zájmová a obecně prospěšná činnost může snížit kriminalitu nejen ve městech a obcích, jenže nálady některých diskutérů na uměleckých webech bohužel ustupují celospolečenskému zlu, a to úplně zbytečně!

 Abych pravdu řekl, něco jiného je pohled na fotografii z počítače, mobilního telefonu, anebo z „reálného“ tisku. Staří indiáni by řekli, že fotografie, počítač, mobilní telefon a internet kradou duši. Osobně jsem pro využití reálného i virtuálního světa, i když se vyskytnou chyby, ale ty je možno „kdykoliv“ napravit.

Fotografické umění není uměním uzavřeným – jedná se tedy o otevřenou činnost ohledně námětů, nápadů, fantazie a vynalézavosti. Pořád lepší fotit např. přírodu, pozitivně trávit volný čas než být závislý na drogách, či alkoholu. Pořád lepší naše tvůrčí svoboda než pobyt v kriminálech.   

 
Václav Kovalčík

Můj prezidentský sen

Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se sportu a politiky.

Se spolužáky hraji florbal. Do branky mě nominovali, abych zastal funkci nejlepšího chytače střel. Zázrakem jsem nepustil žádný gól, všechno šlo hladce, jenže po dlouhé době se začala obě družstva nudit.

V tu chvíli mě napadla myšlenka nového sportu. Jednalo se o florbal, kde najednou proti sobě hrají čtyři družstva. Na hřišti se nacházejí čtyři branky - každá v jednom rohu. Tak trochu jsem zkrášlil sportovní stereotyp, jenž se stal najednou atraktivní a populární. Novinka se snadno přenesla do ledního hokeje, fotbalu, sálového fotbalu, do šachů, dámy aj. sportů.

Najednou mě přemáhá stín – vidím prezidenta Miloše Zemana, který zároveň touží po několika funkcích. Chce se dostat hlavně do redakčních a mediálních rad. Klidně by prezidentskou funkci zahodil pro své hlavní slovo v médiích.

Tak trochu se naše hlava státu nudila. Byla přesycena znalostmi různých oborů lidské činností. Vlastně prožívala ve své mysli jakýsi zápas. S prezidentem ČR jsem hovořil o dalších věcech  - náš dialog byl velmi zajímavý a vyrovnaný.

Prezident republiky

Být prezidentem je posláním

Snad se to po čtyřicítce podaří

Nastavme rozměry skutečného dobra

Žijme v lepším státě

kde slušnost a spravedlnost vítězí

Být prezidentem je též odhodláním

A tak naslouchejme společnosti

Poznejme její radosti i starosti

Být prezidentem je nejen in

Problémy v zemi třeba řešit

nepřehlížet

když svědomí volá

rozhodni správně a žij

pro blaho vlasti své