Můj ohnivý sen

Snažím se výtahem dostat do příjemného a přívětivého podlaží, ale vůbec se mi nedaří. Jednou jsem tam, jednou zas jinde – všude je pro mě nepřátelské prostředí. Navíc temnota vládne zkaženému světu, z něhož je úniku pouze cestou smrti a opětovného zrození.

Stále nemohu dorazit do patra nekonečného přátelství, vždycky se něco semele, když je společnost panelového domu velmi zaujatá. Prožívá apatii, chce se pomstít za nepatrný impuls dobra, a tak zkouším jet výtahem nahoru a dolů, jenže mi to jaksi nevychází.

Najednou se ocitám na zelené louce, kde mě pronásledují ohnivá světla, před nimiž taktak unikám. Nechci se dostat do spárů hororového úkazu. Nechci být spálen. Něco budu muset vymyslet, abych se zbavil hrozivého jevu. Prchám, prchám, ale nemohu utéct před ohnivou zkázou zemského povrchu! Kdoví, jak tenhle sen dopadne.

 
Václav Kovalčík

Půjčka na Vánoce

Ten hodný pán z jedné společnosti

nás bohatě zajistí

On nám totiž pomůže

abychom prožili opravdové Vánoce

Bude hodně dárků - hostina královská

samý luxus a naprostá pohoda

Dětem i sobě uděláme radost

když dokážeme nemožné

s rychlou půjčkou roste standard vytoužený

ale jen na chvíli

Krušná budou následující léta

kdy se dluhy musejí splácet

jinak nastanou velké nepříjemnosti

ve formě exekucí i osobních bankrotů!

Stojí Vám za to vzít si půjčku na Vánoce?

Lidé uvažujte - nenechte se věčně okrádat!

Můj ambasádní sen

Jsem v jednom campu, z nějakého důvodu se mi zachtělo řídit automobil bez řidičáku. Ještě je vidno, jedu stále dokola po táborové cestě, dokud se nezačne stmívat. Jakmile se stmívá, tak vyjíždím na hlavní silnici, i když je čím dál temněji. Nedaleko je přece velkoměsto, do něhož za tmy konečně přijíždím.

Přitom si neuvědomuji, že se nacházím v pohraničí dvou států. Z druhé strany slyším krásný zpěv, prý se tam koná mládežnická katolická bohoslužba. Všechno zní požehnaně a harmonicky, a proto bych se chtěl přidat, ale to z tajemného důvodu nemohu, neboť k nim nepatřím, navíc jsem jiného vyznání, což je nevýhoda. Něco mě však pronásleduje – zvláštní to atmosféra. Procházím se tak „druhou stranou,“ kde nejsou celníci, mapuji úroveň těsně za našimi hranicemi.

Náhle si uvědomuji, že celá tahle komedie spočívá v umístění a roztahovačnosti polského vyslanectví, které má mnoho pozemků uvnitř našeho státu. Čím jsem se nechal zmýlit? Uvědomuji si, že něco naši republiku vyklovává, ať už jsou to cizí ambasády, cizí podniky a různé pochybné instituce!

 
Václav Kovalčík

Můj nezaměstnaný sen

V jedné jednotě mám šanci získat pracovní místo. Jsou tam hezké holky, jež se starají o celý chod místní potravinové pobočky. Je mi zde dobře, a tak jsem pozván na přijímací pohovor, který se bude konat následující den.

V dalším dnu se mi chvíle nezdají zrovna růžové. Mám těhotnou manželku, o niž se musím postarat. Zrovna má „těsně“ před porodem.  Situace mě nutí, abych šel na ten pohovor, jenže z neznámého důvodu cítím v sobě naprostou slabost i bezmoc. Dokonce rezignuji na uvedenou pozici.

Jdu na zmrzlinu, ta mě nejspíš vzpruží, neboť v jedné cukrárně dávají velké porce. Objednávám si tři kopečky, ale ty se již nevlezou do jednoho kornoutu. Místní cukrářka je netrpělivá, prý je to má veliká vina, že zmrzlina spadla do ostatních druhů zmrzlin. Moc si nepochutnám, protože se ocitám v divokém a zákeřném stresu.   

 Procházím se tedy dál. Potkávám jednu starší dámu, jejíž jméno je Eva.  Znám ji dlouho, dokonce mnohokrát doprovázela náš Varhanický kurz. Nyní prodává suvenýry a zkameněliny na jednom tržišti. A tak vybírám, co bych si mohl koupit do stovky Korun. Něco se mi líbí, něco zas ne, něco je hrozně předražené. Stále něco chci, ale nemohu si vybírat.

Eva mě žádá, abych jí na chvíli pohlídal zboží, protože musí někam odejít. Slíbil jsem jí, že se o stánek postarám. Dlouho, předlouho mám svůj čas, a proto si prohlížím kvalitní i nekvalitní zboží. Neustále mě straší vysoké i nízké ceny – záleží však na objemu a životnosti zdejších suvenýrů. Dilema v kvantitě i kvalitě ve mně přetrvává neustále dál.

 
Václav Kovalčík

Můj mučednický sen

Jeden můj spolužák se za svého života natolik obětoval, aby byla situace nejen v našem státě lepší. Bohužel jej umučili. V bolestech a trýznění trpěl až do svého skonání. Naposled vydechl s myšlenkou osvícenou, což se projevilo na stavu oblohy, která již nebyla modrá.

Skládala se z obrazců teplých a povzbudivých barev. Připomínala ten nejmodernější umělecký směr. Zároveň parafrázovala úpadek modré barvy. Byl tím myšlen ústup ODS z politické scény. Přesto studené kolority číhaly na každou příležitost. V případě oslabení zářících obrazů se chtěly opět zmocnit vlády v naší zemi. 

Svítivé efekty teplých barev tohle nedovolí, neboť obyvatelé planety země prožívají peklo, očistec a vytoužený ráj. Po mučednické smrti mého kamaráda nastal totiž soudný den lidských duší, které odešly z tlejících a ohořelých těl. A tak se navrátily do společného domova vytoužených snů.

 
Václav Kovalčík