Evropa a fanatismus

Násilnický sex je pohonem islámského státu!

Nebuďme otroky uvedeného fanatismu!

Chraňme naše ženy i děti před tímhle

expandujícím zlem jež do Evropy míří!

Červnové nahotinky

Jak vystřižené z nočního klubu

vyzývavé jsou

přitom se stydí

když na ně cizí muž pohlédne

třeba na ulici anebo ve vlaku

Nejraději by se viděly oblečené

Nejraději by vše vrátily zpět

jenže už to nejde

vždyť jsou eroticky troufalé!

Následuje tak trapný trest

ve formě studené trémy aktuální úzkosti

a pohoršení z vlastní viny donebevolající!

Nejlepší autor

Vlastní zkušenost je nejlepším autorem, kterého znám, stejně tak zkušenosti mnoha lidí – pamětníků.

Můj tajemný sen

Navracím se opět do své třídy. Máme zrovna matematiku, z níž krutě propadám. Prostě není úniku z téhle kapitoly, i když znovu studuji střední školu. Raději jsem měl jít na univerzitu, kde bych v klidu absolvoval teologickou fakultu, ale nějak jsme museli zabít čas.

Hrozí mi, že zůstanu v téže třídě, kdežto mí spolužáci postoupí dál. Dnes je devizou hrabat se ve středoškolských letech čím dál tím víc. A tak odcházím, je zrovna pod mrakem a deštivo. Potkávám jednu slečnu, která mě má ráda. Láska a romantika zalepí mnohdy bolestivé rány. Jsme dva, milujeme se navzájem, už nás nezajímá nějaká střední škola.

Něco se však děje v ulicích. Neznámé síly straší a likvidují místní mobiliář. Lidé jsou naprosto zděšení  - možná přichází konec světa, kdoví. Každý se podle toho chce nějakým způsobem zachovat. Se svou láskou jsem v jednom autobuse. Z okna vidím černou čarodějnici na koštěti, která se náhle promění v létající bílou kočku. Kde jsou pak důkazy? Nikde!

 
Václav Kovalčík

Můj armádní sen

Ocitám se na ulici, kde probíhá demonstrace v menším provedení. Proti hrstce protestujících lidí jsou posílány tanky společně s pozemní pěchotou. Lítají řízené střely, aby nás úplně rozprášily. V dalších částech ulice se nacházejí pasti, které připomínají maso-mlýnek. Kdo do nich vstoupí, je úplně rozmačkán – jediné, co po něm zbude, je krvavá kaše.

 Ustupuji tak vojenské přesile se svými přáteli. Procházíme přehradní ulicí poblíž lodě, z níž se na nás klienti restaurace dívají. Pozorují celé dění, někde však ukápne slza, ale to je tak asi všechno.

Naše osudy jsou tedy zpečetěny. Budeme pro výstrahu postříleni, a tak pospícháme tentokrát do zeleného parku, abychom se zamaskovali. Nepřátelská vojska jsou rychlejší než my. Likvidují náš skromný odpor ze všech stran. Nemáme vůbec šanci přežít! Hromadně umíráme. Klesáme tak do země, která nás zplodila.

 
Václav Kovalčík

Můj španělský sen

Ve škole máme jít do divadla. Jsme již v maturitním ročníku, a tak je třeba nabrat více vědomostí a inspiraci pro další život. Mí spolužáci však netuší, že jsem se zamiloval do jedné Španělky, s níž chodím – jsme dokonce zasnoubeni. Jako dvě hrdličky se tajně scházíme. Procházíme přírodními krásami, luxusními bulváry, jak má správně být v každém vysoce civilizovaném městě.

Teprve v divadle se odtajní pravda. Jedna má spolužačka, jmenuje se Jana M., mě natolik nesnáší. Záškodnicky prozrazuje mou tajnou lásku všem zúčastněným. Dochází ke střetu ostrých a sprostých slov, přesto bych nejraději odešel z České republiky do zahraničí, neboť příliš trpím, a mí nepřátelé se prostě baví na „cizí účet.“

Můj vztah je úplně zničený, a to kvůli závisti a nenávisti. Všechno je prozrazeno, jako v tom nejhorším bulváru. Nejraději bych se vypařil – rovnou utekl z nepřátelského prostředí daleko na západ, anebo daleko na východ.

 
Václav Kovalčík