Přísná dogmatika v oblékání může být většinou minulostí

Oblečení nemusí být podle „domácích a veřejných“ předpisů, například nikdo nesmí být nucen nosit stejné ponožky z barevného hlediska za každou cenu, dále pak nesmí být nucen nosit stejné rukavice atd. rovněž z barevného hlediska.

Můžeme však nosit různé barvy a kontrasty, anebo přibližné odstíny, což přidá na kráse a hlavně na originalitě. Určitě tenhle směr, který se týká alternativního a nenásilného oblékání, vyřeší problém při hledání stejných ponožek, rukavic atd. 

 

Nesmíme však podléhat tvrdým dogmatům, která nás v daných částech dne pořád trápí, proto je nutné se postavit čelem přicházejícím nepopulárním problémům. Právě ty mohou být minulostí, pokud se vzepřeme dogmatické estetice.

U ponožek si to můžeme z vlastní iniciativy zjednodušit, stejně tak u rukavic apod. Možná budeme na první pohled vypadat jako šašci, ale kdo by nechtěl vyjádřit svůj pohled na svobodný svět!

Ani ostatní barvy a odstíny nemusejí být symetrické, ani dogmaticky komponované. Jen tak dál podporovat pestrý a nenásilný kolorit v uvedené problematice. Přece jen žijeme moderní dobou, kde by barvy s pohodlím měly navýsost zvítězit. Věc má také morální stránku  - například ranní čas prožijeme v klidu a bez stresu. 

Článek jsem sepsal z vlastních zkušeností, protože jsem se nemohl dívat na stresující prostředí domácnosti, kde se „ztrácely“ věci, přesto se nedaly nahradit jinými, a to z důvodu krušné dogmatiky ve světě oblékání.

Jsem toho názoru, že i obyčejná domácnost i okolí může třeba trumfnout V. I. P. módní přehlídky. A proto udělejme něco pro své zdraví, kvalitní život a celospolečenskou harmonii. Buďme originální a hlavně tvořiví.

P. S. Článek se netýká jednotných uniforem veřejných představitelů ve službě (policie, armáda, hasiči, záchranáři, lékařský a zdravotnický personál, údržbáři). 

 
Václav Kovalčík

Česká společnost je ohrožována na každém rohu

Když otevírám zprávy, tak se často dovídám o různých podvodech a nástrahách, jež hrozí zejména důvěřivým lidem, a to ve všech oblastech života. Objevují se názory, že je Česká republika protkána kriminalitou a mafií – od shora až dolů.

Jak tragické a beznadějné, pokud dnešní občanská společnost na první až poslední dojem hnije a strádá. „Každý“ chce někoho okrást, ožebračit a přivést na hůl! O tom vypovídají pochybné nabídky, spamy a nekalé praktiky – zejména v oblasti obchodování a bankovnictví. 

Současný režim četným podvodníkům naprosto vyhovuje! Navíc jsme se otevřeli hrozbám a nevýhodám globalizace! A tak se zbytek slušných lidí může rovnou „zavřít“ do místnosti se čtyřmi stěnami a přežít zde jakýsi armagedon, dokud na veřejnosti a v našem státě nebude opět lépe.

Čeští občané jsou velmi pracující, ale jejich úsilí je mařeno a sabotováno především dírami ve státním rozpočtu a pochybným hospodaření instituce, která se nazývá stát. Po roce 1989 se ukázalo, že je dnešní demokracie neblahým režimem, jenž je často zneužíván, neboť zde nepanuje konkurenční prostředí, ale protekcionismus.

O tom třeba vypovídá situace našeho školství a vzdělávání, kde se nehodnotí, co člověk opravdu umí, ale z jaké rodiny pochází. Takový adept bez starostí nepotřebuje ani maturitu, ani výuční list, či vysokoškolský diplom, neboť může jít ve šlépějích svých vlivných rodičů, kteří okrádají a ožebračují tenhle národ.

Kulturnost českého národa zažívá otřesy, lidé se bojí oslovit druhého třeba na ulici. Lidé se bojí plánovat rodinu. Lidé se bojí mít děti, protože mít děti bude v nejbližší budoucnosti považováno za luxus. Lidé se bojí podnikat, protože současný stav není o slušném a poctivém podnikatelském prostředí. Lidé se bojí zároveň ozvat, pokud je na nich pácháno jakékoliv bezpráví.

Jak dlouho budeme tolerovat tuhle špatnou politiku? Záleží skutečně na nás, jak si to ve své zemi zařídíme. Například je důležité chodit k volbám v hojné účasti, dále pak se vzdělávat, propagovat na všech frontách slušnost a poctivost. Pokud tohle budeme realizovat, tak v našem státě budeme krásně a svobodně žít.

 
Václav Kovalčík

Oligarchie je pro Českou republiku nebezpečná!

Naše média opět před volbami vyzdvihují oligarchy, aby se voliči nechali úplně zblbnout. Znovu se opakují pofiderní manažerské praktiky, co se týče zakládání menších stran, které mají pouze úlohu byznysu – nic víc. Celá situace se podobá politickému spamování a zahlcování. Jen naivní příznivci těchto uskupení (ANO, Úsvit atd.) si jednoduše myslí, že bude líp, ale ono tak ve skutečnosti nebude!

Dalším výsměchem jsou poměrně vysoké preference ODS a TOP09. Jde o strany, které se podílely na ožebračování handicapovaných a bezmocných. Je smůla, že mladí lidé tyhle hnusné záměry ještě neprokoukli. Topkuje se, anonuje, dokonce se úsvituje. Zadělává se na pořádný kapitalismus, z něhož nebude úniku.

Ještě mi kritika vytýká, že bych byl nejlepší politruk, ale nejspíš by se minula účinkem, když rád zakládám nové umělecké směry a post-post-post-post-moderní pohledy. Zároveň abstraktně tvořím a vybírám to nejlepší z našich tradic. Mnozí mi mají za zlé, že celoživotně experimentuji a překračuji hranice, jenže mám svůj názor: Politická a ekonomická oligarchie nic dobrého nepřinese. 

Může se stát, že nakonec vítězná ČSSD, KSČM a SPOZ skončí v opozici, a to kvůli již zmíněnému politickému spamování a zahlcování. Levice je podle průzkumů „rodově i druhově“ oslabena, ale má velkou šanci setrvat v Poslanecké sněmovně.  Použil jsem zde „taxonomické“ přirovnání. Místo rozumu funguje nemravný marketing a byznys.

Dle mého názoru by bylo dobré zrušit vyplácení finančních odměn menším, středním a větším politickým stranám v povolebním uspořádání.  Také by se měly výrazně snížit platy všem politickým funkcionářům. Jen tak se ušetří nemálo peněz ve státním rozpočtu. Nenechme se okrádat a ustřihněme pásku spravedlivým způsobem. Dejme tyhle peníze na charitu, ekologii, smysluplné projekty a rozumné investice. Pak si ve skutečnosti můžeme být jisti, že bude líp.

Václav Kovalčík, 14. 10. 2013

Amnestie v ČR

Právě mě děsí amnestie nesmyslů!

Likvidace našeho státu úspěšně pokračuje!

Tunel dědek zaprodává naši krásnou zem!

Žijeme v kriminální zóně!

Spravedlnost není jasná!

Doba nahrává velkým vyžírkům!

Úřady práce si stěžují na nával propuštěných!

Recidivisté milují kriminály!

Obětem trestných činů je ubližováno!

Administrativa dlouhodobých kauz si potřebovala pšouknout!

Slušná společnost je tuze naštvaná!

V zahraničí se nám intenzivně vysmívají!

Bezdomovectví roste víc a víc!

Kam ta země česká, moravská i slezská vlastně spěje?

Do zadnice nejistot!!!

Budoucnost je na nás

Do děravého státního rozpočtu České republiky mohou občané sypat do nekonečna, přes veškerou snahu to nebude mít efekt. Co se týče rodin, tak děti jsou shledávány jako velký závazek, proto se jich rodí čím dál méně.

Dalším postřehem je situace, kdy nebude na důchody, a tak se může stát, že druhý pilíř jednoduše krachne a vysoce honorovaní politici odletí na Bahamy, aby tam prožili zbytek pohodlného, hříšného a konzumního života.

Česká republika jednou dojede na demografické a ekonomické problémy. Zároveň tento stát tvrdě doplatí na své legislativní paskvily, dále se mu vymstí arogantní chování „vyvolených“ vůči obyčejným lidem.

Také se jednoho dne může přihodit, že opět budeme okupováni Německem, anebo situace zajde ještě dál – budeme okupováni „problémovými menšinami“ a jejími přisluhovači. Rýsuje se celkem tragický scénář naší vlasti, která se bude ochotněji klanět k Mekkce.

Zbylé křesťanské církve naleznou své bohoslužebné prostory někde v kanálech, či v katakombách. Zvýší se nehorázným způsobem daně na všechno možné, a to několikrát. Vznikne znovu otrokářský systém, vznikne kapitalistický feudalismus, anebo něco horšího.

Rodiny, aby mohly přežít, tak prodají své děti do otroctví. Zopakuje se znovu starověký Řím a situace okupované Izraelské země. Ještě výrazněji proběhne stěhování národů. A tak nám bude hrozit třetí světová válka. Je pouze na nás, zda se včas poučíme z historie, anebo si znovu projdeme pozemským peklem.

 
Václav Kovalčík