Jsem na jedné konferenci v oblasti,
kde civilizace úspěšně žije s přírodou. Panuje však neobvyklé mlhavé
počasí, které má záhadně modrou barvu. Ocitám se tak v modravém prostoru,
z něhož musím uniknout se svou láskou. Na poslední chvíli se podává
vynikající klobása s chlebem a hořčicí – k tomu lahodné pivo.
Jsme navýsost spokojeni, protože se máme dobře, jenže vytoužený blahobyt
nepotrvá dlouho.
Něco nás nutí, abychom opustili
modravou zónu. Najednou odcházejí lidé z báječné konference. Společně se
loučíme, společně se opouštíme, ale navždy žijeme v přátelství a pro
přátelství. S přítelkyní spěchám na vlak. Je jedno, do kterého nastoupíme.
Je jedno, jak a čím odjedeme. Z přátelského prostředí se vytváří prostředí
nepřátelské, protože si nepřítel všiml naší konference, jež je pro něj naprosto
nepohodlná. Režim se mění ze dne na den – dává se tak do pochodu tuhý a
nelítostný diktát!
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat