Život kolem nás můžeme zaznamenávat
různými fotoaparáty, co se týče jejich stáří, kvality a možností. Často jsou „obyčejní“
fotografové až příliš kritizováni, že neumějí fotit, přesto můžeme vytvořit
kompozice ostré i neostré, anebo různé kombinace.
Pokud cítíme, že se snímek nepovedl, můžeme
jej radikálně smazat, anebo z něj vytvořit umělecké dílo v počítačových
(grafických) programech. Výsledkem mohou být třeba „neobvyklé“ abstraktní
kompozice, anebo cesta do zajímavých detailů např. u rostlin, živočichů,
nerostů, hornin atd.
Je pravdou, že se u toho všeho musí
přemýšlet, zvážit všechna pro i proti, pak obrázek publikovat třeba na
internetu, anebo rovnou pořádat vernisáž, a to na základě našeho svědomí a
vědomí. I to je koneckonců řešení, jak prezentovat
své dílo.
Jsem přesvědčen, že každá zájmová a obecně
prospěšná činnost může snížit kriminalitu nejen ve městech a obcích, jenže
nálady některých diskutérů na uměleckých webech bohužel ustupují
celospolečenskému zlu, a to úplně zbytečně!
Abych pravdu řekl, něco jiného je pohled na
fotografii z počítače, mobilního telefonu, anebo z „reálného“ tisku. Staří
indiáni by řekli, že fotografie, počítač, mobilní telefon a internet kradou
duši. Osobně jsem pro využití reálného i virtuálního světa, i když se vyskytnou
chyby, ale ty je možno „kdykoliv“ napravit.
Fotografické umění není uměním
uzavřeným – jedná se tedy o otevřenou činnost ohledně námětů, nápadů, fantazie
a vynalézavosti. Pořád lepší fotit např. přírodu, pozitivně trávit volný čas
než být závislý na drogách, či alkoholu. Pořád lepší naše tvůrčí svoboda než
pobyt v kriminálech.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat