Čas rychle ubíhá, nová doba nastavuje
svou tvář, která je vnímána jako dogma. Mít bohaté a zámožné rodiče se tedy vyplácí.
Morálka a slušnost je postavena na vedlejší kolej, neboť není v módě. Hektické
poměry v zaměstnání přinášejí víc škody než užitku. K tomu si
připočtěme rostoucí ceny zboží a služeb „na všech frontách.“
Co se týče volného času dětí, tak se
ocitají v zajetí internetu a všemožných tabletů. Zbývá tak málo času na
sport, venkovní aktivity a zájmové činnosti. Tato situace může snadno přejít do
duševního strádání post-sametových dětí i potomků nového tisíciletí. Všude čtu
názory, že si farmaceutický průmysl pořádně přivydělá, když není ve společnosti
zájem o přírodu a smysluplné trávení volného času.
Dnešní doba je nepřátelská pro nové
generace, školství je rovněž nepřátelské zejména vůči chudým studentům.
V zahraničí se nosívají při vyučování školní uniformy, aby se alespoň „na
chvíli“ zakryly sociální rozdíly studujících, zato v našem školství se
setkáváme s „nepsanými pravidly,“ kde jasně vítězí značkové zboží, nikoliv
znalosti a dovednosti.
Pokud se dohromady sečtou nekalé
poměry v rodinách, ve školách, v zaměstnání, tak náš národ spěje
v záhubě po stránce psychické. Dostává se do zajetí psychických chorob, a
to vlivem již zmíněného nepřátelského prostředí na všech frontách. K tomu
můžeme připočíst politiku a ekonomiku zadlužování a likvidace státu, jenž se
bezhlavě upsal Evropské unii. Zdejší sociální politika a politika zaměstnanosti
je nesolidární a nemotivující!
Na lidi s duševním onemocněním i
četnými riziky se česká společnost dívá s pohrdáním, vždyť jsou pro ni
odpudivé. Navíc si nechce připustit známé přísloví: „Nemoci nechodí po horách,
ale po lidech.“ Onemocnět může člověk kdykoliv – tělesně i duševně.
Důležitá by měla být prevence a
solidarita nejen zdravotní, ale i v dalších oblastech a oborech občanského
života. A proto nelze lidi potřebné a strádající donekonečna zanedbávat. Nelze
jimi donekonečna opovrhovat. Nelze je donekonečna zatracovat, ponižovat a
odepisovat. Naše životy tak vyžadují změnu k lepšímu – jen prosadit to
dobré a pozitivní, na co jsme úmyslně i neúmyslně zapomněli.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat