Připomíná mi to západ slunce. Jsem
stále ve třídě, tentokrát před rozhodující písemkou z matematiky. Na svém
kontě mám asi pět pětek. Kdoví, jestli si to opravím. Nějak se necítím do
závěrečného boje, i když jde „o záchranu“ ročníku. Konečně mi má vyučující
Helenka dává papír se zadáním úloh.
Jeden příklad bych snad dovedl
vypočítat, ty ostatní pak vycházejí napůl. Bohužel nemám v hlavě potřebné
vzorce, a proto bádám, bádám dál. Při řešení těchto složitých příkladů používám
svou intuici, ale ta nestačí. Zoufale škrtám špatné i dobré věci. Asi ten ročník
budu muset na rozdíl od svých spolužáků znovu opakovat. Jak trapné a
ponižující, když nevymyslím nic nového. Blíží se čas odevzdání. S pokorou odevzdávám
své výtvory a výplody fantazie.
Následující den se dovídám výsledek
mé další existence, či neexistence. Získávám nějakých šest bodů z třiceti.
Na postup to nestačí, i když jsou uznány i škrtnuté části písemné práce. Musím
navíc vyklidit kolej, také zaplatit kolejné, které jsem neplatil půl roku. No,
moc se toho nakupilo. Mám mnoho věcí, které prostě neunesu.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat