Prohlížím si své nové bydliště,
docela se ztrácím skupině lidí, které bych se měl věnovat. Vstupuji vlastně do
neprobádaných místností, abych poznal, jak na tom budeme dál. Místnosti jsou
prázdné. Dřevěné trámy jsou v kompozici s kamennými stěnami.
Mířím po schodech do horních pater
budovy. Všude prastarý nábytek jako na zámku. Jdu ještě výš – ejhle, půda
v hrozném stavu! Všechno pomalu stárne, dokonce je střecha na spadnutí. A
tak na ní vylézám, abych unikl od trapných rautů, abych se vyhnul snobskému
životu.
Na střeše je letní lehátko, a proto
na něj uléhám. Chci si odpočinout, zároveň se dívat na celé velkoměsto, za nímž
jsou v dáli vidět Beskydy. Ani si neuvědomuji, že mě rodina i hosté
hledají. Nemohou mě najít, volají tak hasiče a policii.
Neznámá síla, jež se podobá
létajícímu talíři, mě odnáší dolů. Je neviditelná, nevím, co tím chce dokázat.
Všichni mě vidí v plaveckém oblečení. Rodina i hosté si oddechli. Slunce
zapadá, ulice města nabírají oranžový kolorit. Blíží se krásná letní romantická
noc.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat