Obyvatelé jednoho českého velkoměsta
hrají společnou divadelní hru o osvobození země od nacistické poroby. Blíží se
však konec školního roku, zatím propadám z matematiky. Ty těžké příklady
mám za sebou, lehké teprve přicházejí. Cítím, že bude líp.
Najednou se ocitám v anglickém pluku,
kde jsem korunním princem. Společně osvobozujeme Čechy. Zároveň navštěvuji
Američany, abych se dozvěděl, jestli se plní plán bitev. Čekám, kdy přijde
sovětská armáda. Zjišťuji, že vyčkává někde v zámeckých prostorech.
Fašisté nemají kam uprchnout, dobrovolně se vzdávají Američanům, aby je Sověti
nezajali.
Spojencům navrhuji, abychom
osvobodili českou zem od nešťastné budoucnosti, kterou znám jen já. Má slova však
vyznívají naprázdno. Teď ještě není ten pravý čas, dovídám se z řad občanů.
Po pár hodinách dochází k úplnému osvobození našeho velkoměsta. Spojenecké
armády si podávají ruce. Zato já jsem ve vyšších patrech husitského sboru, kde
sbírám a shromažďuji paměti. Zároveň pořádám historickou výstavu. Dívám se i do
společné budoucnosti.
Musím nadále třídit archivní
materiály. Zjišťuji, že se na parapetech církevní stavby daří kaktusům. Vracím
se opět do své třídy suverénně. Teď vím, že nepropadnu z obávané matematiky.
Panuje skvělá atmosféra v našem studijním a kantorském kolektivu. Jen tak
dál, Vážení občané, ke šťastné budoucnosti naší země.
Žádné komentáře:
Okomentovat