Navracím se opět do své třídy. Máme
zrovna matematiku, z níž krutě propadám. Prostě není úniku z téhle kapitoly,
i když znovu studuji střední školu. Raději jsem měl jít na univerzitu, kde bych
v klidu absolvoval teologickou fakultu, ale nějak jsme museli zabít čas.
Hrozí mi, že zůstanu v téže třídě,
kdežto mí spolužáci postoupí dál. Dnes je devizou hrabat se ve středoškolských
letech čím dál tím víc. A tak odcházím, je zrovna pod mrakem a deštivo.
Potkávám jednu slečnu, která mě má ráda. Láska a romantika zalepí mnohdy
bolestivé rány. Jsme dva, milujeme se navzájem, už nás nezajímá nějaká střední
škola.
Něco se však děje v ulicích.
Neznámé síly straší a likvidují místní mobiliář. Lidé jsou naprosto
zděšení - možná přichází konec světa,
kdoví. Každý se podle toho chce nějakým způsobem zachovat. Se svou láskou jsem
v jednom autobuse. Z okna vidím černou čarodějnici na koštěti, která
se náhle promění v létající bílou kočku. Kde jsou pak důkazy? Nikde!
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat