Utíkám ze školy domů, protože jsem si
zapomněl přibalit plavky. Nastupuji do jednoho spoje, přitom ani netuším, že je
uvnitř revizor kontrolující jízdenky. Přichází ke mně – je to šok. Marně mu
vysvětluji, marně prosím, aby mě ušetřil drastické pokuty. Jsem zároveň nucen
opustit trolejbus.
V tu chvíli potkávám svou matku,
která jde z práce. Incident s revizorem raději zatajím, ať nejsou
nepříjemnosti. Nastupujme společně do autobusu, abychom vyjeli na kopec. Opět
mě potkává tentýž revizor. Opět mi vystavuje pokutový bloček. Moje matka je z toho
zděšená, marně přemlouvá revizora, aby nám odpustil tohle nedopatření. Musíme
vystoupit a šlapat do kopce, jenže netušíme, že šplháme na žhavou haldu.
Krajina je natolik zdevastovaná, že se z ní kouří, co se týče škodlivin. Nohy
nám začínají pálit, přesto jdeme dál, abychom se nějak dostali alespoň ke
kostelu. Potkáváme podivuhodného pána, který se natolik zamiloval do důlní
činnosti, že zde tráví „věčnost.“
Jsme úplně bezradní, všude horko a jedovaté
výpary. Naštěstí objevuji chladnější cestu, jež vede k vytouženému kostelu,
který ještě zbývá. Špinavý stařec se usmívá, když se všude kouří.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat