Ocitám se na ulici, kde probíhá
demonstrace v menším provedení. Proti hrstce protestujících lidí jsou posílány
tanky společně s pozemní pěchotou. Lítají řízené střely, aby nás úplně rozprášily.
V dalších částech ulice se nacházejí pasti, které připomínají maso-mlýnek.
Kdo do nich vstoupí, je úplně rozmačkán – jediné, co po něm zbude, je krvavá
kaše.
Ustupuji tak vojenské přesile se svými přáteli.
Procházíme přehradní ulicí poblíž lodě, z níž se na nás klienti restaurace
dívají. Pozorují celé dění, někde však ukápne slza, ale to je tak asi všechno.
Naše osudy jsou tedy zpečetěny.
Budeme pro výstrahu postříleni, a tak pospícháme tentokrát do zeleného parku,
abychom se zamaskovali. Nepřátelská vojska jsou rychlejší než my. Likvidují náš
skromný odpor ze všech stran. Nemáme vůbec šanci přežít! Hromadně umíráme.
Klesáme tak do země, která nás zplodila.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat