Čtyři stromy stojí v širé krajině.
Podzimní slunce odchází do červánkové noci. V dáli jsou vidět hory a
polnosti. Cesta je blátivá – tak akorát podzimní.
Jeden strom vyhrává v opadávání listů.
Ty ostatní vzpomínají na překrásné a slunné léto. Jsou ještě listím obdařené,
jež ne a ne opadnout. Chtějí ještě žít a kompozice tvořit.
Jak idylické, jak romantické
napohled! Člověk si připadá, že žije na Marsu, který kdysi dávno, co se týče
života, vzkvétal a plodil.
Rád bych si na poli opékal brambory
ve žhavém popelu. Snad se mi zadaří, a já si vychutnám onen podzimní čas.
Těším se na léto, až budou tyhle
stromy bohatě plodit. To si pochutnám na výtečném ovoci. Po podzimu následuje
krutá zima – nemusí být poslední. Opět na jaře se jistě shledáme, vždyť každé
roční období má něco do sebe.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat