Moje matka mě požádala, abych šel
koupit červené víno do jedné vinárny, a tak jdu z kopce směrem ke
křižovatce, kde jsou semafory. Právě mám zelenou, jenže mě neznámá síla odnáší
do jednoho autobusu, z něhož není úniku. Tudíž budu muset podstoupit možná
delší cestu.
I když jsem nezaplatil jízdné, zdejší pasažéři
mě chtějí. Mám smůlu, neboť jsem si nevzal mobilní telefon. Nemohu volat
policii, nemohu kontaktovat ani své rodiče. Zoufalá situace hovoří za vše.
Možná umřu, možná mě zapíchnou, kdoví. Celým mým tělem cirkuluje strach ze
smrti. Možná jsem v zajetí teroristů, možná je to jenom legrace.
Naštěstí vystupuji v jedné neznámé
vesnici. Začíná být pořádná tma – můj domov je příliš daleko. Snažím se alespoň
zjistit, kde jsem, ale nevidím do mapy příslušné obce. Neznámá síla mě drží na
jednom místě, nechce mě pustit dál. Mým ortelem je nejspíš zůstat – být daleko
od rodičů. Vypadá to, že bude dlouhá noc. Ráno je daleko – neznámá síla však působí
mnohem intenzivněji. Zakazuje mi přemýšlet a jít.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat