V jedné zoologické zahradě se
ucházím o místo. Všechno probíhá hladce, pohovor je příjemný, dokonce si s paní
ředitelkou notuji, jenže přichází velmi nepopulární požadavek, jak se to vezme.
Chystá se projekt dokonalých světadílů a ekosystémů, který by měl přiblížit
život všech zvířat a rostlin vedle sebe.
Velcí masožravci by podle paní
ředitelky měli pobývat s býložravci. Tenhle požadavek se mi zdá pro tyhle
podmínky nesmyslný, protože by masožravci sežrali býložravce, tudíž by si návštěvník
prohlížel nikoliv harmonii v přírodě, nýbrž jatka - jak to chodí v reálu.
Tahle osoba mě nutí, abych se zapojil
jako zaměstnanec do projektu a podepsal pracovní smlouvu. Nějak se mi vybavuje
fungování - respektive nefungování - onoho
scestného nápadu.
Navíc paní ředitelka plánuje umístit
do nového plánu lidi, kteří by museli žít na vlastní pěst v zoologické divočině,
až mi běhá mráz po zádech, neboť tohle zaměstnání může být pro mě to poslední.
Představte si např. umístění antilop se šelmami, dravé ptáky s papoušky, a
to všechno na jednom velkém pozemku reprezentujícím zoologickou zahradu. Nevím,
jak bude zaměstnanecký poměr pokračovat dál. Vidím to bledě, asi budu sežrán v laboratorní
divočině!
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat