Z nějakého důvodu se musím
navrátit do jedné školy, abych navštívil vyučující a studující, případně
suploval některé předměty. Právě vcházím do šachové partie, kterou daná škola
pořádá. Vyučování tak probíhá chaoticky. Mám obrovskou trému. Vůbec si
netroufám po svých zkušenostech hrát šachy. Prostě nedokážu předpovědět alespoň
deset tahů dopředu. Nejsem v téhle hře vědma. Asi zde nepatřím, i když si
prohlížím všemožné vybavení. Vidím lidi, kteří žijí svým životem. Něco mě však žene
navrátit se do svého domova.
Najednou se ocitám poblíž rodinné
chalupy. Tráva je popás vysoká, tudíž se musí posekat, ale je mi líto
rozkvetlých pryskyřníků. Chci je ihned vyfotit, jenže mě něco odrazuje, a tak
odkládám tuhle bohulibou činnost snad na lepší časy.
Moje matka je velmi zvědavá, jak se
mi v nové škole daří. Na tohle opravdu nemohu odpovědět. Cítím něco
divného v dnešní době, jež není podle mého gusta. Buď se jednoduše
podřídím, anebo zůstanu zapadlým vlastencem na okraji společnosti. Co z toho
vybrat – ví jenom Bůh.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat