Je letní noc, přicházím pozdě domů. V ulicích
města září intenzívně světla. Nejsou vůbec vidět hvězdy. Všechno je zahaleno
dusivým smogem. Kamarádi mi radí, abych se zúčastnil jedné logické soutěže.
Nějak se mi nechce, přesto souhlasím, abych projevil svou odvahu a kuráž.
Jedeme autem asi čtvrt hodiny. Noc je stále smogová a mlhavá, div jsme do
něčeho nenarazili. Naštěstí se cesta obešla bez šrámů.
Vcházím do luxusní vily, kde na mě
čekají soupeři. Začíná tedy klasické doplňování číselných kombinací. Vidím, že
soupeřům to jde, jenže pak přichází řada na mě. Vyplňuji první řádek – ten se
povedl, poté tipuji další a další. Vůbec si nevím rady s touhle „nekonečnou“
úlohou. Možná jsem zklamal své přátele, když se mi nepodařilo vyhrát. Slunce
vychází, výhra schází – tak jako někdy v životě lidském.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat