Je zima plná něhu a škodlivin z dopravního
ruchu. Nastává však tma, která mě dostává do jedné věznice, protože mám s politikou
něco společného. Jsem plný obav, co přijde potom. Bojím se případného zranění i
smrti. Co asi mám čekat od svých spoluvězňů? Vždyť jsem jen malá politická rybička!
Naštěstí se ke mně chovají
vlídně. Hrajeme různé stolní hry. Jen ta strava by měla být lepší! Je nechutná
a šizená! V cele je nás osm. Mnozí jsou již smířeni se svým nelehkým osudem. A
tak čekám na soudní verdikt, který ne a ne přijít. Připadám si jako ve vařícím
kotli, odkud není žádné východisko. Začínám se nudit – dělají to schválně, že
mě nechají „marně“ čekat! Kdoví, jestli se dočkám spravedlivého procesu. Kdoví,
jestli se zároveň dočkám osvobození. To vědí jen ti, kdož mě zavřeli, anebo
raději nechtějí vědět!
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat