Jsem na rusko-ukrajinských
demonstracích, které se konají v zimním období České republiky. Obě strany
bojují proti sobě, a to kvůli Leninovi. Snažím se v davu zapadnout, jak je
zvykem, jenže se počet demonstrujících lidí postupem času rozplývá do okolí,
což znamená odchod účastníků do svých domovů.
V mrazivé noci potkávám jednu
dívku, a to poblíž jednoho baru. Zrovna se zde tančí, a tak ji žádám o tanec,
jenže přichází její partner, který mi chce nakopat – snad víte, do čeho…
Naštěstí se kutálím ze zasněženého
kopce dolů, až narážím na celonoční slavnost studentů a pedagogů Biskupského
gymnázia. Nějak se mi nechce zveřejňovat svou identitu. Všude se válejí
potraviny, lahve od pití a různé sladkosti. Jsem natolik hladový, že sbírám
zejména sladkosti, které si schovávám do svých kapes. Všichni se velmi baví,
nikdo si nevšiml mé přítomnosti.
A proto odcházím do svého bývalého
bydliště, jímž je ulice Zámostní ve Slezské Ostravě. Je zde husitský chrám, v němž
se koná jedna taneční soutěž. Jsem okolnostmi a atmosférou nucen zúčastnit se.
Vybírá si mě jedna noblesní dáma, a tak společně tancujeme „až do roztrhání.“
Porotě a publiku se líbí naše vystoupení. Vyhráli jsme tuhle soutěž, neboť
porota i publikum jsou velmi nadšeni z našeho výkonu. V zákulisí však
pojídám své ukořistěné sladkosti.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat