Začíná to každodenními předsudky na
adresu stáří. Těmi jsou četná obvinění, co se týče „přehnané“ šetřivosti
seniorů, dále se starým lidem vyčítá účast na předváděcích akcích a podobných
zájezdech. Poté je mediálně známá jejich inklinace k levicovému smýšlení,
která je rovněž znevažována a napadána mladší generací. Společnost závidí seniorům dokonce jejich
„bezstarostný“ důchod, ale vezměme v úvahu, že se jedná o žebračenku.
Napadáním bezmocných se přehlížejí výrazné problémy v naší společnosti.
Studenti a mladí nezaměstnaní si
neuvědomují, že jejich prarodiče a praprarodiče zvelebovali tuto zem, která
byla po roce 1989 totálně rozkradena. Navíc mladší generace pokaždé žádá
finanční příspěvky nejen na běžné výdaje, nýbrž i na zábavu a bezstarostný
život, jenž se zdá být na - první pohled - bezstarostným.
A tak padají nadávky vůči okradeným a
zbitým seniorům – vůči obětem kriminality. Kam tento národ došel? Do apatie a
bezmocnosti, kdy si o trochu silnější vybíjejí zlost na slabších. Toho jsou
svědky četná diskusní fóra na uvedenou křehkou tematiku.
Jednoho dne se může stát, že až
zestárneme, tak se k nám budou chovat stejně. I my jednou budeme seniory!
Přiznám se, že mám obavy z tohoto období. Pak se jednoduše přihodí oddálení
důchodového věku a přeplnění Úřadů práce nezaměstnanými a zatracovanými.
Z mostů se stanou ubytovny v krutém a nelidském mraze. Např.
v Praze a jiných velkoměstech přibude počet bezdomovců. Tohle vážně
chceme? Já tedy ne, a proto si stáří lidé zaslouží úctu a respekt.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat