V jedné jednotě mám šanci získat
pracovní místo. Jsou tam hezké holky, jež se starají o celý chod místní potravinové
pobočky. Je mi zde dobře, a tak jsem pozván na přijímací pohovor, který se bude
konat následující den.
V dalším dnu se mi chvíle
nezdají zrovna růžové. Mám těhotnou manželku, o niž se musím postarat. Zrovna
má „těsně“ před porodem. Situace mě
nutí, abych šel na ten pohovor, jenže z neznámého důvodu cítím v sobě naprostou
slabost i bezmoc. Dokonce rezignuji na uvedenou pozici.
Jdu na zmrzlinu, ta mě nejspíš vzpruží,
neboť v jedné cukrárně dávají velké porce. Objednávám si tři kopečky, ale
ty se již nevlezou do jednoho kornoutu. Místní cukrářka je netrpělivá, prý je
to má veliká vina, že zmrzlina spadla do ostatních druhů zmrzlin. Moc si
nepochutnám, protože se ocitám v divokém a zákeřném stresu.
Procházím se tedy dál. Potkávám jednu starší
dámu, jejíž jméno je Eva. Znám ji
dlouho, dokonce mnohokrát doprovázela náš Varhanický kurz. Nyní prodává
suvenýry a zkameněliny na jednom tržišti. A tak vybírám, co bych si mohl koupit
do stovky Korun. Něco se mi líbí, něco zas ne, něco je hrozně předražené. Stále
něco chci, ale nemohu si vybírat.
Eva mě žádá, abych jí na chvíli
pohlídal zboží, protože musí někam odejít. Slíbil jsem jí, že se o stánek
postarám. Dlouho, předlouho mám svůj čas, a proto si prohlížím kvalitní i
nekvalitní zboží. Neustále mě straší vysoké i nízké ceny – záleží však na
objemu a životnosti zdejších suvenýrů. Dilema v kvantitě i kvalitě ve mně přetrvává
neustále dál.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat