Jsem v jednom campu, z nějakého
důvodu se mi zachtělo řídit automobil bez řidičáku. Ještě je vidno, jedu stále dokola
po táborové cestě, dokud se nezačne stmívat. Jakmile se stmívá, tak vyjíždím na
hlavní silnici, i když je čím dál temněji. Nedaleko je přece velkoměsto, do
něhož za tmy konečně přijíždím.
Přitom si neuvědomuji, že se nacházím
v pohraničí dvou států. Z druhé strany slyším krásný zpěv, prý se tam
koná mládežnická katolická bohoslužba. Všechno zní požehnaně a harmonicky, a
proto bych se chtěl přidat, ale to z tajemného důvodu nemohu, neboť k nim
nepatřím, navíc jsem jiného vyznání, což je nevýhoda. Něco mě však pronásleduje
– zvláštní to atmosféra. Procházím se tak „druhou stranou,“ kde nejsou celníci,
mapuji úroveň těsně za našimi hranicemi.
Náhle si uvědomuji, že celá tahle
komedie spočívá v umístění a roztahovačnosti polského vyslanectví, které
má mnoho pozemků uvnitř našeho státu. Čím jsem se nechal zmýlit? Uvědomuji si,
že něco naši republiku vyklovává, ať už jsou to cizí ambasády, cizí podniky a
různé pochybné instituce!
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat