Je krásný slunečný den s modrou
oblohou. Na školu, kterou mám za trest opustit, svítí sluneční paprsky. Na její
fasádě jsou vidět stíny okolní zeleně. Též musím odejít ze svého bydliště, a
tak mi nezbývá než odnést všechny své věci prostě někam.
Mám mnoho knih, jenže nevím, jaký
bude jejich osud, když jsem odsouzen žít na ulici. Rád bych všechno sbalil, ale
nemám automobil. Mých osobních věcí neubývá. Když nejsou pod jednou střechou,
tak na co mi to všechno je?
Ze svého místa se vůbec nehnu, i když
se snažím všechno své nacpat do kufrů a tašek. Náklad je velmi těžký, nedovedu
se z původního krásného prostředí hnout. S nostalgií vzpomínám na
dřívější časy.
Teď je čas odejít, možná zapomenout
na šťastné dětství a vstoupit do kruté reality! Jsem „národem“ jednotlivce bez
vlastního území! Jsem přece samostatně bojující jednotka, jak praví mí rodiče!
Jsem prostě cizí ve své rodné zemi!
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat