Jako třída jsme v divadle na
jedné komedii, kde jde celý děj do tuhého. Zničehonic začíná být nepokoj mezi
námi diváky. Každý však toužíme zahrát si na pódiu. Herci jsou velmi nervózní,
dokonce na nás řvou sprosté výrazy, abychom se uklidnili a aby mohlo
představení pokračovat dál. Všude je rozházen popcorn, papírky od různých
sladkostí, prostě hrůza, a tak divadelní představení předčasně končí. Konečně
odcházíme domů.
Já se však stavím na zahradu, kterou
již naše rodina nevlastní. Pronikám na cizí pozemek. Jsem zároveň v letním
oblečení, jenže pomalu přichází majitelka tohoto prostoru. Schovávám se do
otevřené zahradní boudy, z níž není úniku. Jsem bezradný, že to tenkrát praskne,
že budu zatčen policií za vloupání.
Padají mi doklady, stravenky aj.
důležité věci. Rozpačitě je sbírám, i když se majitelka blíží. Zatím nic
nevidí. Je mi líto ztracené zahrádky. Kdoví jestli uniknu a odstraním stopy ze
svého tajného dobrodružství.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat