Dolní tok řeky Ostravice je obdařen
starými vrbami a neproniknutelnou zelení.
Napadá mě cesta sem - do zdejšího houští. Zároveň mě napadá skvělý plán:
založit zde přírodní restauraci, kde se budou hosté moci občerstvit a
odreagovat.
Čím dál víc se vžívám do tohoto
podnikatelského zázraku, kterému se v budoucnosti daří, jenže ty svahy a kopce
se zelení mají svou úlohu. Nechtějí se nechat omezovat v růstu. Bují dál,
a to neomezeně. Příroda je prostě všemocná, dokáže si obhájit své místo.
Restaurace je víc a víc zarostlá zelení, ale
slušný počet lidí zde zavítá. Zároveň slouží jako úkryt před státem a jeho
byrokracií. Za každého režimu se zde můžou lidé schovávat, prohodit pár slov a
dobře se mít v kompozici s přírodními krásami. Ostravice však zurčí,
její zvuk je pro muzikanty přímo inspirující. Stejně tak pro nás nevyvolené.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat