Režim v koncentračním táboře
vyklízí všechny důkazy, aby se zahladily stopy po bestiálních činech gestapa a SS
oddílů na politických vězních. Zdá se, že se rozbombardovala hradební zeď. A
proto unikám s jedním svým kamarádem, který je na vozíku, z hrozného místa,
jež poznamenalo naše zdraví. Teď míříme kilometr po kilometru za svobodou, metr
po metru posouvám invalidní vozík.
Naštěstí je letní čas, sbíráme
borůvky, maliny, ostružiny, abychom se nějak nasytili. Putujeme přes hory a
kopce. Jsme natolik vyčerpáni strachem kolem nás. Stále jsme na okupovaném
území. Nechceme pokoušet zdejší lidi, jinak by i jim hrozila smrt.
Máme nějaké peníze, naštěstí jsme v civilním
oblečení, a tak nastupujeme do vlaku. Cestujeme Královéhradeckým krajem až do
Náchoda. Tam bydlí moje rodina. Má opravdovou radost z našeho návratu, ale
ještě není vyhráno. Gestapo a SS oddíly bojují zuby nehty. Nechtějí přijít o
poslední protektorát. Všude se střílí, bojuje a vraždí. Přesto nám svitne
naděje z jejich ústupu. Blíží se tak konec války - konec okupace.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat