Na církevním gymnáziu se začínám učit
maďarsky. Docela mi to jde – je štěstí, že zároveň nezapomínám na seminář
latiny. V jedné učebně nalézám velmi starou učebnici maďarštiny, která má předchozím
studiem poznamenané stránky. Profesorka
tohoto jazyka mě má ráda, jenže tempo ohledně učení je velmi pomalé. Možná tím
lépe, abychom si všechno zapamatovali - aby naše práce nebyla málo platná.
Jednoho dne musím být na cestách,
protože se přemnožily obrovské anakondy, jež požírají lidi bez rozdílu. Ocitám
se tak na jednom nádraží, z něhož musím uniknout. A proto nastupuji do
jednoho vlaku, abych se vyhnul hadí hrozbě. Na jedné stanici přece jen
vystoupím. Všechno je to protkáno hrozivými monstry. Teprve tehdy se odhodlávám
k opravdovému boji. Docela se mi to daří – již nemám strach z obrovských
anakond. Dokonce mě moje rodina povzbuzuje v usilovném zápase.
Najednou se přesouvám do jednoho
internátu. Objevuji na nástěnce mnoho inzerátů a oznámení, jež se taktak udrží.
Přiznám se, že je to na rozpadnutí. Prohlížím jednotlivé pokoje, záchody a
koupelny. Tohle studentské prostředí se na štěstí zdá být bezpečné. Po
anakondách ani stopa na akademické půdě.
Václav Kovalčík
Žádné komentáře:
Okomentovat